Bydlení v satelitech už netáhne

Podle nejnovějších statistických údajů středočeských realitní kanceláří se začíná projevovat mírný pokles zájmu o bydlení v satelitních městečkách. Důvodů je více. V nedůsledně připravených satelitech není infrastruktura, vázne zásobování, chybějí školy a školky.

Problematické fungování některých satelitů má své kořeny často už v samotném projektu či výběru konkrétní lokality. Důsledkem pak může být obtížné vytváření sociálních vazeb starousedlíků s novými obyvateli vesnic a předměstí. Pro člověka městského typu navíc může být někdy obtížné přizpůsobit se venkovského způsobu života, trávit hodiny v autě na cestě do zaměstnání, za zábavou a kulturou.

Podle realitních odborníků ovlivňuje budoucí úspěch satelitu několik aspektů. Podle Arnošta Hejduka, ředitele společnosti Rooney&Bennett, experta na tuzemský realitní trh, nejsou satelitní městečka sami o sobě problémem, který jsme si vymysleli v Čechách. "Je to problém celé východní Evropy, kde se mezi odborníky hovoří o zadržené dezurbanizaci. Příčiny je třeba hledat už v poválečném období, kdy se jednotlivé země po válce zotavovaly z poměrně velké bídy. Tím, jak se posupně zvyšovala ekonomická úroveň těchto zemí, souběžně vznikaly územní plány a přiměřeně k tlaku investorů se společnost postupně připravovala na pozvolné rozšiřování měst." U nás tato kontinuita nenastala. Po roce 1989 došlo k situaci, kdy mnoho lidí získalo finanční prostředky velmi rychle. V západní společnosti by tyto prostředky jejich vlastník pravděpodobně uložil nebo použil na další investice. Naši "novodobí movití" ovšem v touze po něčem vlastním začali stavět rodinné domy, vily, haciendy. Sen konečně vlastnit něco svého vedl často k rychlé a nepromyšlené výstavbě bez intelektuální přípravy. Hovoříme o tzv. principu restitučního urbanismu, kdy se nejprve staví, a dodatečně, v rámci dobrých sousedských vztahů, se stavba zadá do územního plánu.

Architekt. Petr Hlaváček z ateliéru R.U.A. zná problematiku satelitů z denní praxe. Je hlavním architektem projektu Nový Jenštejn a podle prvních ohlasů a úspěšnosti prodeje je patrné, že tento satelit není jako desítky jiných. "Většina domů, které se staví kolem Prahy, je jakýmsi retrostylem, tedy kombinací něčeho, co považujeme za současnou architekturu. Z vlastní zkušenosti vím, že správný satelit by měl působit jako samostatné městečko s různými typy domů (ne jen variace na jeden typ) a s hlavními i vedlejšími ulicemi. Lidé se tu lépe orientují, lépe se tu cítí. Osvědčili se nám řadové domky. Jeden každý dům sdružuje několik bytů a nejen díky rozměru takových staveb je areál celkově zajímavě urbanizovaný," vysvětluje svou představuje úspěšného satelitu architekt. Zkušenosti ukazují, že pro kvalitní projekt satelitu jsou nejdůležitější možnosti sociálních vztahů, které novým ulicím dávají skutečný život. "Pokud je výstavba rozvolněná, pak se tu lidé cítí odtrženi, opuštěni. Mají sice více soukromí, klidu, ale neutvářejí se tu sociální vztahy. Jsou to projekty samozřejmě i neekologické a neekonomické, zabírají mnoho prostoru, atd. Výzkumy navíc ukazují, že čím je domek nižší, tím jsou v dané lokalitě lepší sociální vztahy. To jsou všechno aspekty, které musí dobrý architekt vzít v potaz. V případě naší poslední práce - Nového Jenštejna, nám šlo především o dialog se starou zástavbou, (ve které mimochodem sám žiju). Gotické jádro starého Jenštejna přímo vybízí k maximální urbanistické citlivosti při projektování nového rezidenčního komplexu," dodává Hlaváček. Konkrétně v Novém Jenštejně tak vzniklo 5 různých typů rodinných domů, které přinášejí různorodost a v další fázi projektu se počítá s realizací náměstí, které bude zahrnovat objekty pro služby, školku a komunitní centrum. Jde tak o jeden z mála příkladů mezi satelity, kdy nový projekt obohatí starou zástavbu o kvalitní zázemí a občanskou vybavenost (pošta atd.). Netřeba dodávat, že právě na těchto místech se setkávají a poznávají starousedlíci s novými sousedy.

V Česku a v západní Evropě lze v případě tzv. satelitní (nebo lépe příměstské) výstavby pozorovat jisté rozdíly. V zahraničí je zcela běžné, že města podporují výstavbu mimo centra, na předměstích, existují různé dotace. Další rozdíly jsou sociálního charakteru: v zahraničí žije v těchto lokalitách především střední vrstva - učitelé, lékaři. Tak tomu u nás není. Také soukromí každé rodiny je pro Čechy důležitější než v zahraničí, kde jsou lidé zvyklí se více "družit". Tato skutečnost se také musí zohlednit v architektonických plánech bytových areálů. Mají ale vůbec architekti možnost výrazně ovlivnit podobu budoucích staveb? Není všeurčující především rozpočet a verdikt developera? Ladislav Tichý, architekt komplexu rodinných domů Dolní Břežany, tvrdí, že je to individuální: "Projektant je zadavatelem vybrán, objednán a zaplacen. Pracuje pro zadavatele podle jeho požadavků a podle svých představ a schopností. Inteligentní zadavatel pochopí dobrou radu a ocení dobré řešení. Například v Dolních Břežanech se to, podle mého soudu, podařilo. Satelitní městečko je podle našeho pojetí 38.000 m² zelených a vodních ploch, kombinovaných s jakýmsi náměstím s 9 obytnými domy, 22 řadovými domy a domem pro hotel s výhledem do rozlehlého parku. Nejde vlastně o klasický anonymní satelit, ale o zcela novou obytnou čtvrť spíše městského charakteru."

Podobně originálně řešené příměstské bydlení má šanci zastavit trend, ve kterém stále více lidí satelitní městečka opouští a vyhledává bydlení sice mimo velká města, ale ne v rodinných domech, ale v bytových domech, nových i panelových.

Dolní Břežany