Konečně i na staré

Snad se konečně podaří odstranit diskriminaci těch, kteří vlastní byty ve starších zděných bytových domech. Stále jich přibývá s tím, jak postupuje privatizace bytového fondu a často dostávají danajský dárek v podobě starého domu, z něhož teplo utíká starými neutěsněnými okny, fasáda nemá žádnou tepelnou izolaci, rozvody elektřiny, vody a odpadu jsou v havarijním stavu a nevyhovují současným normám.
Náklady na generální rekonstrukce takových bytů nejsou nikterak malé a přitom čas jejich vlastníky tlačí ke zdi. Jen do roku 2010 totiž i pro ně bude platit, že stavební práce spojené s rekonstrukcí bytů jsou zatím ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty. Za tři roky už budou všechny opravy dražší.

Přitom dnes privatizované byty ve starých cihlových domech nejsou zdaleka tak levné, jako byly panelové byty v polovině devadesátých let. Například za středně velký byt o výměře kolem 60 metrů čtverečních v 50 let starém domě na pražském Žižkově zaplatí jeho obyvatel bezmála milion korun. Pak ho čekají další výdaje za střechu, okna, fasádu, rozvody elektřiny, rekonstrukci jádra a tak dále.
Zatím neměl šanci získat od státu žádnou kompenzaci za to, že se obec o byt nestarala a nechala ho chátrat, zatímco vlastníci mnohem mladších paneláků už získali 1,5 miliardy korun. Inu to Ministerstvo pro místní rozvoj nedomyslelo. Teď se snad blýská na lepší časy a vláda by o prázdninách měla projednat návrh, který umožní dotovat opravy bytů starých 17 a více let. Na jeden byt by bylo možné získat dotaci až 55 tisíc korun.

RYS