Světélkující muzeum

V závěru loňského roku proběhla veřejná soutěž na novou budovu Západočeské galerie v Plzni. Pokud se návrh architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře opravdu podaří v roce 2014 zhmotnit, bude to malý zázrak.

Vůbec poprvé bude totiž na území České republiky postaveno muzeum umění "ušité" na míru konkrétní sbírkotvorné instituci. Je to přinejmenším podivné, ale stát nikdy žádnou takovou "speciální" budovu nepostavil.

I to byl zřejmě důvod (spolu se zajímavými finančními odměnami v celkové výši 2,7 milionu korun) velkého zájmu ze strany architektů. Soutěž byla na zdejší poměry hojně obsazena, své návrhy poslalo dvaadevadesát architektonických týmů. Vzhledem k tomu, že architekti měli na jejich vypracování jen šest týdnů, byl to úspěch. Porota nakonec posuzovala celkem devětaosmdesát projektů (tři byly diskvalifikovány, protože byly doručeny pozdě), samozřejmě anonymních, aby nemohlo dojít ke zvýhodnění na základě předchozích "zásluh". Předsedou jury byl Martin Rajniš, který se proslavil dřevěnou poštovnou na Sněžce a vydobyl si renomé svéhlavého muže, jenž se nenechá za žádných okolností ovlivnit. Byla to určitě dobrá volba.

Nová budova Západočeské galerie by měla vyrůst na prostranství U Zvonu, kde kdysi stával činžovní dům a odkud je to jen pár set metrů do Pražské ulice, v níž jsou oba dnešní galerijní objekty - loni rekon#173#struované Masné krámy a Dům č. 13. Ty však z hlediska provozního i kapacitního nikdy nestačily. Architekti Kuba a Pilař se podle jednomyslného názoru devítičlenné poroty vyrovnali s úkolem nejkomplexněji. To znamená jak po stránce architektonické, tak urbanistické. Galerii směřují hlavním průčelím k parku a historickému jádru města a její půdorys vychází z uličních čar okolní zástavby.

Střídmá elegance

Tvar budovy je pro práci Kuby a Pilaře příznačný - svůj jednoduchý, přehledný a velmi čistý rukopis uplatňují na většině staveb podle minimalistického hesla "méně je vždycky nejvíce". Nic přebujelého, žádné smělé křivky nebo ozdoby - základ tvoří přehledná a soudržná forma, kterou se jim povedlo odlehčit znamenitě pojatou fasádou. Mám za to, že právě ona porotcům hodně učarovala. Architekti ji vymysleli jako betonový plášť se skleněnými tvárnicemi, do nichž budou implantovány světelné LED diody: podle toho, jak se budou rozsvěcovat, budou se na vnějším "obalu" objevovat nápisy nebo statické i pohyblivé obrazy. Není lepší způsob, jak upozornit na to, jakému účelu stavba slouží. Fasáda je vlastně obrovským displejem, o jakém se v současnosti umělcům pracujícím s elektronickými médii nanejvýš zdá.

Samotný plášť by samozřejmě neobstál, kdyby nechránil vnitřek nabízející zajímavé galerijní prostory. Kuba s Pilařem do nich navrhli čtyři na sobě poskládané hranoly, z nichž každý má odlišnou funkci: v jednom je depozitář, ve druhém stálá výstava, ve třetím dočasná expozice a ve čtvrtém provozní zázemí. Mezi nimi by měla být spousta volného prostoru; od transparentní venkovní fasády si autoři slibují zajištění kvalitních světelných podmínek. Ve vstupní dvoraně se nachází elegantní točité schodiště, jehož spirála dodává jinak zásadně pravoúhlé koncepci změkčující prvek a které propojuje - podobně jako výtah ve válcovém tubusu - jednotlivá poschodí. Mohlo by to být příjemné moderní muzeum umění, jaké v Česku chybí. Teď jde jen o to, aby bylo postaveno. Odhadované náklady dosahují pěti set milionů korun a Plzeňský kraj jako zřizovatel Západočeské galerie jeho stavbu nedávno odsouhlasil. "Ovšem pokud se na ni nesežene sto osmdesát až dvě stě milionů z Evropské unie, ze stavby sejde," zahrozil náměstek hejtmanky Ivo Grüner (ČSSD). Ladislav Kuba a Tomáš Pilař už vědí, že to nemusí být plané výhrůžky. Od stavby ostravské vědecké knihovny, kterou pojali jako černou kostku, zatím sociálnědemokratické vedení Moravskoslezského kraje z nedostatku finančních prostředků ustoupilo... Jak říkával architekt Martin Roubík: "Vyhrát je jen začátek!"

Architekti Kuba & Pilař

Ladislav Kuba a Tomáš Pilař, jejichž kancelář sídlí v Brně, jsou možná nejúspěšnějším českým architektonickým týmem jednadvacátého století. Z drtivé většiny soutěží vycházejí jako vítězové a primát v klání o podobu nové budovy Západočeské galerie jen potvrdil jejich ojedinělou schopnost výborně plnit zadané podmínky. Není to náhoda. Prvenství získali už v roce 1998 v soutěži na knihovnu Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, potom na řešení obytného souboru Tichá Šárka v Praze (2000) a na budovu Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice (2001). Úspěšní byli i v soutěžích na Obchodní dům Omega v Brně (2001) či vědeckou a technickou knihovnu v Ostravě (2004) a dále v kláních hledajících nejlepší návrhy na kašnu pro brněnské náměstí Svobody (2001) či kulturní centrum v Rožnově pod Radhoštěm (2009). Co soutěž, to jiný typ architektury. Jejich všestrannost jim kromě zakázek také přináší ocenění: za brněnskou Filozofickou fakultu získali v roce 2002 Grand Prix Obce architektů a loni podobně uspěli s Fakultou chemicko-technologickou v Pardubicích.

Vizualizace Kuba & Pilař architekti: Podle zadání nesměla výška galerie přesáhnout jednadvacet metrů. Architekti stavbu pojali jako jednoduchý kubus s průhledným pláštěm. Za vítězství v soutěži jim připadl milion korun. Plášť budovy není jen ochrannou obálkou vnitřních prostor a exponátů před vnějším prostředím, ale také informační a mediální plochou galerie - pohyblivým světelným displejem. Vnitřní uspořádání je založeno na čtveřici volně levitujících hranolů. Transparentní fasáda zaručuje dobré světelné podmínky. Ostře řezané a pravoúhlé pojetí změkčuje spirálovité schodiště, jež propojuje čtyři podlaží.